Vypadá to tak, že příběh nového územního plánu Budějovic skončí přesně tak, jak jsem předpověděl tuším v roce 2019.
Při vyhlášení výběrového řízení na pořízení nového územního plánu tehdejší koalice ČSSD, ODS a ANO posvětila, že jediným kritériem pro jeho zhotovitele bude pouze cena. Neuvěřitelně diletantsky vypsané výběrové řízení, které tehdejší radě města předložil náměstek primátora za ČSSD a které tehdejší rada k mému úžasu schválila (HOPB bylo v té době v opozici) nemohlo dopadnout jinak než špatně.
Když jsem po volbách 2018 převzal agendu územního plánování, ležel mi už na stole dokument, kterým se na základě ceny stal vítězem (blbě) nastavené soutěže Institut regionálních informací z Brna. Po debatách, co s tím, jsem nakonec nové radě města doporučil, aby vítěze neschválila a otevřel se tím prostor pro nové výběrové řízení. S tím ale nesouhlasil onen institut a pohnal město před ÚOHS. Ten přikázal městu smlouvu na nový územní plán s institutem podepsat. Nastala tím bizarní situace, kdy město bylo donuceno „spolupracovat“ s někým, koho nechtělo. A bylo pouze otázkou času, kdy se projeví nesoulad mezi městem a mezi zpracovatelem územního plánu.
Za mimořádný úspěch v této situaci považuji schválení zásad pro přípravu nového plánu, které jsem zastupitelstvu předložil. To se ukazuje být velice důležité, protože městu umožňuje pracovat se stávajícím plánem a případně v něm dělat potřebné změny. Ale to bylo asi naposled před úplným názorovým rozchodem města a zpracovatele. Dospělo to tak daleko, že práce na novém územním plánu uvízly na mrtvém bodě. Navrhoval jsem proto zhotoviteli, abychom se dále navzájem netrápili a smlouvu ukončili vzájemnou dohodou. Po zbytečném lavírování institutu by měla přijít konečně na stůl zastupitelům v květnu letošního roku. Jistě nepřekvapí, že ji podpořím, protože sám jsem toto řešení prosazoval.
Doufám, že současná koalice dá na můj názor, že nové výběrové řízení na zpracovatele územního plánu města by mělo být dvoukolové. V prvním, vyzvaném kole postavené na referencích a portfoliích soutěžících. Po jejích zúžení na např. tři až pět týmů už pak není nebezpečné soutěžit na cenu, protože i když ve druhém kole uspěje tým s nejnižší cenou, bude jasná garance, že to umí a dokončí. Jedině tak se podle mě dostaneme po dlouhých 14 letech konečně k výsledku.
Juraj Thoma