Váženým členům petičního výboru.
Především se hned na úvod mé reakce chci přihlásit k hotovému projektu na rekonstrukci a dostavbu KD Slavie. A také se rád a otevřeně hlásím k politické odpovědnosti za tento projekt.
Ve vašem podání ze dne 30. března kritizujete a napadáte hotový projekt na rekonstrukci a dostavbu KD Slavie. Emotivně vyzýváte zastupitele a ministra kultury, aby zabránili „devastaci“ této kulturní památky. Dále vyslovujete přesvědčení, že městská reprezentace si za přisluhování „vybraných architektů“ údajně „vědomě vytvořila zkreslený příběh nedokončeného, mrtvého, provozně nefunkčního a staticky nevyhovujícího domu, nesplňujícího nároky 21. století.“
Nic z toho není pravda. Je naopak ku podivu, že téměř tři roky trvající příprava na rekonstrukci vám nikomu nestála za pozornost v průběhu vyhlášené mezinárodní architektonické soutěže, která byla velice silně medializovaná. Co do jejího průběhu i co do jejích výsledků. A to včetně veřejné výstavy finálních soutěžních návrhů. Velice mě zaráží, že napadáte architektonickou soutěž, která je tím nejvhodnějším a nejvíce transparentním nástrojem, jakým může samospráva přistupovat k revitalizaci veřejných prostor a budov. Nepochybně minimálně jeden z vás, členů petičního výboru dobře ví, že u architektonických soutěží platí přísná pravidla a že v porotě mají převahu její nezávislí členové, architekti. Tedy lidé, jejichž odbornou způsobilost posoudit jednotlivé návrhy, bych se já – na rozdíl od vás – neodvážil nikdy zpochybnit. Rovněž jste při důkladném studiu soutěžních podkladů museli zjistit, že mezi přizvanými experty poroty byl od počátku odborný pracovník Národního památkového ústavu. A rozhodně nebyl nijak pasivním členem poroty. S jeho připomínkami a doporučeními se museli autoři vítězného projektu vypořádat a v mnohém je akceptovat a projekt upravovat.
Navíc musím konstatovat, že kromě vágních proklamací o významném Ullmannově díle není v petici uveden jediný odborný architektonický nebo umělecký fakt, který by jí dával alespoň nějakou věcnou legitimitu. Nepochybně jste si vědomi, že dnešní KD Slavie není tím původním Ullmannovým návrhem, protože jeho návrh byl v Budějovicích „tak trochu“ poupraven, aby se snížily náklady na stavbu samotnou. Doufám, že stejně tak dobře víte, že tento objekt prošel od světové války řadou utilitárních úprav, které dramaticky poznamenaly jeho podobu.
Ostatně jeden z finálních soutěžních návrhů z ateliéru AOC Ondřeje Císlera (najdete jej na stránkách atelieru) pracoval s původními parametry Ullmannova řešení a navrhl jejich proporční rehabilitaci a dostavbu zcela v duchu 19. století. Porota i památkáři konstatovali, že v 21. století není nejvhodnější hrát si na století devatenácté, a tak tento, snad až Ullmannovsky pietní návrh, soutěž nevyhrál.
S podobně subjektivními komentáři a s výzvou k okamžitému zastavení všech prací mě v době, kdy probíhala soutěž na dodavatele stavby, navštívil pan Jan Eliška, zaměstnanec Národního památkového ústavu (sic!), který tvrdil, že projekt se do Budějovic nehodí a že za své vezme tělocvična a jiné blíže neupřesněné architektonické kvality. Pro mě překvapivě tvrdil, že selhali památkáři z Národního památkového ústavu (tedy jeho kolegové), kteří se vyjadřovali ke každé jednotlivé etapě projektu. Stejně tak prý selhali památkáři magistrátní. Jemu se vítězný návrh zkrátka zcela evidentně nelíbil. Tam vidím počátek této petiční akce. Bohužel o tom je i celá petice. Nic věcného, ale emoce „líbí“ a „nelíbí“. Nikomu z vás neupírám právo na váš subjektivní názor na vítězný návrh. Je však velice ubohé vydávat takový subjektivní názor za veřejné mínění a vytvářet klamný dojem, že někdo zcela úmyslně „devastuje“ jeden ze symbolů města.
To rozhodně odmítám a dál stojím za výsledkem veřejné architektonické soutěže, ze které vítězný návrh vzešel.
Juraj Thoma
V Českých Budějovicích, 15. 4. 2023